Když se mám krátce popsat.... jsem žena, a jako mnohá žena miluji krásno, miluji emoce, miluji umění a je ve mně i kus romantické duše, ačkoli se to většinou (nevím proč) snažím skrývat.

Už od dětství se zajímám o výtvarné umění, které jsem také studovala, a též o fotografii, jež byla součástí výtvarného studia. S nadšením jsem obrážela různé vernisáže a výstavy, obdivně prohlížela fotky v katalozích a knihách, postery a všechno, kde bylo zachyceno světlo a atmosféra okamžiku minulosti. Snila jsem, jak fotím na nádherných místech všude po světě, vymýšlím náročné scény i minimalistické kompozice, pracuji s charismatickými modely a vdechuji vůni tamního vzduchu i svého štěstí.
Splněné sny stojí na prahu bouří, marné přijdou do ráje...
Já si však své sny plním právě prostřednictvím fotografie. Fotím, jak vidím a cítím, fotografování vzniklo na základě mé touhy uchovávat krásno a vytvářet ho. Začala jsem zátiším asi před čtyřmi lety, když jsem žila v Aténách a měla kolem sebe doslova moře plné inspirace.
Teď fotím se zápalem v podstatě vše, třebaže do některých fotografických tajů teprve pomaličku pronikám, a naopak u některých žánrů se již cítím „pevnější v kramflecích".
Nicméně každé focení je pro mne výzva, vždycky jsem sázela na originalitu, inspiruji se ponejvíce svými pocity a svou fantazií propojenou samozřejmě tím, co vidím kolem sebe v běžném životě a co mne psychicky ovlivňuje.

Ve fotografii je pro mne na prvním místě atmosféra a dojem ze snímku, které vytváří hlavně světlo. A tak se snažím fotografovat, vnímat dobré světlo a vybrat v hledáčku zajímavou kompozici.
Grafické zkušenosti se mi občas hodí a to i ve fázi post procesu, kterému se ráda věnuji.
V době digitálních fotoaparátů lze snadněji a rychleji dosáhnout technicky kvalitních snímků, ale právě onen záběr a následná úprava mi umožňuje se vyjádřit „ po svém".

Věřím, že tahle láska mi vydrží napořád a že budu dál moci odkrývat nová zákoutí fotografie a těšit svými snímky co nejvíce diváků :-)

Kamila Hojníková